Linhart Jan

Zábava jménem geocaching mě pohltila 27. února 2007 a od té doby jsem tímto koníčkem začal žít naplno. Úplné začátky však byly těžké, ale stále častěji vzpomínám na to, kolik práce dalo naplánovat nějaký delší souvislejší lov. Keší bylo málo a kačerů také, a tak pro nás byl každý poklad zážitkem. Jak šel čas, kačeři i keše přibývali a mě jednoho krásného dne napadlo vylovit Prahu. Abych měl prázdno, musel jsem lovit všechno a to byl ten problém. Nebyla tu možnost výběru. Poslední půlrok to byl hotový očistec. Zjistil jsem, že jsem jen obyčejný dělník geocachingu a přestalo mě lovení bavit. Po vyčištění Prahy jsem téměř úplně přestal kešovat.

A v tu dobu mě oslovil Petelík se svým plánem, který se mi moc líbil. Příliv nových kačerů nezastavíme, a tím ani vznik nových a nových keší. Naším hřištěm je nejen les, ale stále častěji i městské parky, přírodní rezervace a v neposlední řadě spousty soukromých objektů. To je právě ten důvod, proč jsem tehdy souhlasil s tím, že své jméno spojím s touto organizací, která na straně jedné bude pomáhat rozvíjet ten starý dobrý geocaching, vést osvětu lépe než seriály na TV Nova, pomáhat reviewerům v jejich nelehké práci a na straně druhé zastupovat všechny ownery při jakémkoliv jednání s úřady státní správy či ochrannými svazy. Bohužel totiž žijeme ve státě úředníků, a tak owner jako osoba není rovnocenným partnerem pro jednání. Asociace, jakožto oficiální a jiným úřadem pověřené sdružení, však ano. Záleží teď jen na tom, kolik času a úsilí do života této organizace vložíme a zda to bude mít nějaký smysl. Ale jen tiše sedět, čekat a nadávat na to, jak to bývalo dřív lepší, to není můj styl.

Chtěl bych tedy celé asociaci popřát co nejdelší život a povede-li se byť jen jedna věc z našich plánů, pak naše úsilí nebylo marné. Vím, že začátky nebudou lehké, neboť obec kačerská je různorodá a nejednotných názorů, ale za asociaci by měly mluvit hlavně činy, takže kritiku, že asociaci nepotřebujeme, neberu.