Sousedská výpomoc II, aneb opět v Libochovičkách

Po loňské, velice podařené akci, kdy jsme se s místními obyvateli Libochoviček navzájem poznali a dokázali si, že jim pomáháme opravdu rádi, jsme přemýšleli, kdy a jak navázat. CITO-víkend bylo takové logické vyřešení našeho „problému“ a tak jsme kontaktovali pana Kalu, starostu Libochoviček, zda by pro nás na tento den nebyla zase nějaká práce. Slovo dalo slovo a listing akce byl publikován.

Jak se blížil termín, bylo nám jasné, že počasí bude maličko proti nám, ale dobrá parta lidí, práce, která je za vámi dlouho vidět a nadšení, to je to, co nás ráno v sobotu vykopalo z domovů a my se v sobotu kolem deváté sjeli na návsi v docela hojném počtu. Rozdělili jsme se do skupinek s místními obyvateli a vyrazili na svá pracoviště.

libochovicky2_01
libochovicky2_02
libochovicky2_03

Letošní práce byly zase různorodější, než ty loňské. Natírala se zastávka autobusu, čistil odtok z rybníka, odstraňovaly se odpadky z návsi, hrabala pláž u rybníka, stavěl se krb na mole, odstraňovaly se nálety od cest a došlo i na T5 sázení stromků včetně oblíbené aktivity – stavby oplocenek. T5 sázení stromků spočívalo ve výstupu do téměř kolmého svahu s kůly a jinými pomůckami, cestou vzhůru se pomocí kůlů vytvářely plošinky a cestou dolů se na plošinkách vysazovaly stromky. Během pracovního dne jsme zažili i spoustu legrace, třeba když v potoce na holky vybafla žába, nebo když Šaman překřtil Libochovičky na ČAGeo.

libochovicky2_04
libochovicky2_05
libochovicky2_06

Polední svačinku nám sousedé z Libochoviček připravili exkluzivní a tak po vydatném posilnění jsme se rozběhli do odpolední části, kdy se povětšinou již jen sázelo a tvořily se ony oblíbené oplocenky. Déšť nás nakonec zastihl až na poslední hodinu práce a tak jsme se moc těšili na pozdní obědový gulášek k roztopenému krbu.

libochovicky2_07
libochovicky2_08
libochovicky2_09

Odpoledně-podvečerně-noční session v obecním úřadě byla už jen nádherným oříškem na tom již tak sladkém dortíku. Tolik kytar, harmoniky a basa… občerstvení a prima zábava. Kdo nezažil, nepochopí. Kolem půlnoci jsme se odebrali domů, ale tvrdé jádro ještě zůstalo a to nejtvrdší i přespalo, aby druhý den mohli působit na sousedním CITU v zooparku v Zájezdu.

Takže bych touto cestou chtěl poděkovat sousedům z Libochoviček za jejich pohostinnost, kterou rádi oplácíme naší pomocí a moc rádi se sem zase vrátíme, protože je tady hezky. Navíc, kdykoliv pojedeme, nebo půjdeme kolem, tak se na naše výtvory můžeme podívat a ukázat si – tohle jsem dělal já.

Honza – hradnik

Příspěvek byl publikován v rubrice Reportáže se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.