Geoden – den jako každý jiný (GC3KCAP)

Jak vypadá ideální kačerův den?

Vyrazí do terénu, odloví si nějakou tu multinku, vyluští mysterku, najde tradičku a když je šikovný a pozorný, občas se mu povede najít i nějaký ten bonus.

A proč o tom píšu? Nedávno mi v hlavě uzrál nápad, udělat na toto téma event. Přidala jsem ještě podmínku, že event by měl být pro všechny včetně nejmenších pojízdných káčat. Brzy byl v hrubých obrysech celkem jasný. Následovala vcelku náročná příprava – bylo potřeba zhruba vytyčit trasu, naplánovat krabice, vymyslet zadání pro mystery, připravit všechny podklady – lístky do krabic, karty pro účastníky, razítka, CWG, sáčky, stužky, objednat dárky, zkoordinovat všechny ostatní organizátory. Téměř v závěru kdy, bylo na čase sestavit listing mě přepadl ošklivý zánět spojivek a na týden mě odřízl od světa a počítače. Listing byl poslán doslova za pět minut 12 a jakmile byl publikován nastala teprve ta správná panika.

Dny letěly jak splašené a stále mi připadalo, že nic není hotovo. To mi přišlo ještě v sobotu brzy ráno, kdy jsem v autobuse směr Praha na koleni řezala papírky do „testu trpělivosti“. Na úvodních souřadnicích se postupně sešel celý realizační tým . Udělali jsme krátký výběr ze schránek, které se nám sešly a vyrazili jsme na obhlídku trasy, seznámení se stanovišti a výměnu „nástrah“ za ty správné eventové schránky.

Pak jsme si udělili poslední instrukce a už jsme měli na startu první příchozí. Dostala „etapovou kartu“, trochu se vyděsila při vyzvedávání úvodních multi souřadnic (ani se nedivím, když při otvírání nenápadné dřevené krabičky vyběhl ven velký gumový pavouk). Obdržela pár základních instukcí a vyrazila na cestu…

Ta začínala nedaleko startu v podobě „micra v pařezu“ tedy filmovky v parádně vytuněném polínku a to celé v pařezu. Objevené souřadnice dovedly na kopec, kde se vyskytovala „petka za stromem“ ovšem bílá petka s elegantním kloboučkem v červené barvě s bílými puntíky – takhle muchomůrka však nikoho neotrávila. U další stage čekala další „petka za stromem“ tentokrát však maskovaná exkluzivním kaktusem – taková velmi obvyklá ukázka místní lesní flory. Poslední stage byla opět petka, ale tentokrát ne za stromem ale na stromě. Extra velká šiška se na větvi skloněné k cestě chovala jako by tam patřila odjakživa. Pak už jen hurá k finále – hop přes potok k dřevěné krabičce, první logování do logbooku, opsání bonusových čísel a hurá o kousek dál k patronovi, který uděluje razítko za splnění první etapy.

Následovala cesta k mystery části – těžká volba. Šipka ukazuje ke svahu, je to jen pár metrů, rozum sice říká. že tam určitě vede cesta – jak by se tohle jinak dalo zvládnout s kočárkem, ale u většiny vítězí neoficiální heslo „hurá za šipkou“ a pouští se do zdolání kamzičí stezky. Nahoře čekají patroni a dvě části mystery etapy. V první je třeba správně zodpovědět připravené otázky z oblastí přírody, turistiky, geocachingu a důležité zdravovědy. Patroni občas napovědí, či přihmouří oči a nakonec se na všechny v ověřovači usmívá zelená a první část souřadnic. V druhé části – testu trpělivosti- je potřeba najít v cca 70ti plastových vajíčkách to jedno jediné, které skrývá druhou část souřadnic. Pak nic nebrání v tom, nechat si potvrdit splnění druhé části a vyrazit pro finále v podobě vydlabaného polínka. Opět zalogovat, opsat bonusová písmena a zadat souřadnice finálky.

U finále čeká poslední patron, který počká, až vydá své tajemství poslední z krabiček – tentokrát autíčko parkující pod přístřeškem z kůry. Patron dává razítko za splnění poslední části a zbývá poslední úkol – tedy poskládat z bonusových písmenek heslo. Patron pak otvírá 20ti litrovou bonusouvku, která je plná odměn za absolvování celé trasy a uděluje i sladkou odměnu v podobě bonbonu.

Pak už jen cesta zpět na start, kde čeká jak logovací papír, kde je přísně zakázáno napsat log formou TFTC/TFTE a vyžadují se alespoň dvě věty obsahující první dojmy z právě prošlé trasy. Nakonec je dovoleno otisknout razítko do oficiálního logbooku a chvíli popovídat s ostatními.

Postupně celou trasou prošlo cca 70lidí, přišly jak jednotlivci, tak celé rodinné týmy, i někteří zasvěcení mudlové, děti menší i větší, dokonce i návštěvy z jiných krajů a okresů. Celým eventem se nesla příjemná atmosféra, bylo vidět, že si to všichni přišli užít a jejich reakce po absolvování trasy nás moc těšily. Tímto patří dík všem těm, kteří došli, strávili na trati průměrně 75minut, odlovili celkem osm schránek z toho tři finálky, získali za to všechno jeden jediný eventový bodík, a přesto vypadali vcelku spokojeně.

Snažili jsme se připravit trasu nenáročnou, k dětem přátelskou. Díky tomu že šlo o event., jsme mohli použít schránky, které by za normálních okolností asi v Praze dlouho nepřežily. Chtěli jsme ukázat, že stačí trochu invence a krabičky nemusí být jen „obyčejné“.  Chtěli jsme také ukázat začínajícím kačerům něco, čím by se mohli inspirovat, pokud by třeba sami jednou chtěli nějakou keš založit.

A jestli se to alespoň v jenom případě podařilo tak byla tahle „mise“ úspěšná.

Ještě jeden velký dík lidem, bez kterých by realizace nebyla možná a to v první řadě Werimu, který dodal několik schránek (na trati byly v podobě úvodního pavouka, multi stage –kaktus a autíčka u finálky) a občas mě nasměroval na správnou cestu. Spadimu, který dodal podklady pro zdravovědné otázky, přinesl polínko, které vypadalo tak dobře že, jsme kvůli němu nakonec přidali jednu stage. Lednimu medvidkovi, který dodal medvídky a udělala betatest multitrasy. Havrošovi za dodání bonusové nádoby a logbooku který vlastnoručně stvořil. Všem dohromady pak za patronování. A v neposlední řadě také Skupcovi, který nás publikoval v lehce šibeničním termínu.

A jestli bude opakování? Kdoví… Ale nějaké nápady máme, tak se třeba zase brzy uvidíme…

Příspěvek byl publikován v rubrice Reportáže se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.